Proleťte se "Jumbo" kabinou Valluga (o čem jsem psala v 1. části?)
Já jsem o tenhle let přišla. Gurmánského zážitku v nadmořské výšce 2600 metrů, který slibuje restaurace Valluga View Restaurant, se nedá nijak jinak během lyžařské sezony dosáhnout. Tak jsem si nechala zajít chuť. Kabiny se sice střídaly vzduchem ve výšce okolo 200m dle mého laického odhadu, ale jezdily prázdné a pro lyžaře byly v tomto vánočním období nepřístupné.
Na jednu stranu jsem se tiše zaradovala, protože mám velký strach z výšek a nic podobného jsem ještě nikde neviděla. Na druhou stranu moje vášeň k jídlu a touha zkoušet nové věci mi říkala, že jsem pěkný srab.
Takže novoroční předsevzetí ještě před Novým rokem zní: Příště se svézt "Jumbo" kabinou a ochutnat vybranou specialitu ve Valluga View Restaurant.
Přece do sebe nebudete tlačit párek a hranolky?
V takovém středisku jako je Sankt Anton očekáváte, že kdekoliv se budete chtít na sjezdovce najíst, tak neprohloupíte. "Gastro lyžařka " ve mně se nechtěla vzdát výhledu v kombinaci s dobrým jídlem. Když nevyšla Valuga se svými 2811 m.n.m., vzala jsem zavděk trasou na Schnidler Spitze tyčící se ve výšce 2660 m.n.m.
Cíl zněl jasně. Zdolat Schnidler Spitze a při sjezdu údolím zhodnotit domácí štrůdl s vanilkovým přelivem v horské chatě Ulmer Hutte.
Obstarožní sedačka do 2660 m.n.m. pouze pro zkušené lyžaře?
Rychle a bezpečně se dostat k Schindlergrat znamenalo plácat se po modrých přejezdech. Unikátem, který jsem naposledy zažila v Jeseníkách před deseti roky, byl výšlap k samotné sedačce. Nevěřila jsem vlastním nohám.
Z vrcholku Galzig 2185 m.n.m., který budete mít po cestě, se nezapomeňte pokochat výhledem na St. Christoph. Romantickou alpskou vesničku, kde rozhodně čekejte vysoce kapitalistické ceny úměrné lokalitě. Modrý sjezd do St. Christophu mě nelákal. Sedačka vypadala postarší a na sjezdovce opět chyběl sníh.
Pak se pořádně opřete do kolen a rozjeďte to k trojsedačce Schindlergrat.
Vsadím se s vámi, že vás zastaví protikopec. A rozhodně budete koukat, když osedláte obstarožní tvrdou sedačku, kde cedule hlásí, že je jen pro zkušené lyžaře. A opravdu je. Pro zkušené a otrlé. Zůstanete na ní viset aspoň 15 minut.
Překonat převýšení 475 m.n.m. tímhle způsobem je nezapomenutelný zážitek.
V mínus deseti stupních tam opravdu prochladnete, takže se teple oblečte.
Otlačená stehna nad hlubokou propastí
Viset jen tak v prostoru a nechat si dobrovolně otlačit stehna od tvrdého sedáku stálo za to.
Pod vámi jsou zlověstná špičatá skaliska. Po pravé straně je Schindler Kar a vlevo pod vámi se otevře hluboká propast. Zdejší Alpy jsou podobné nepřekonatelným italským Dolomitům. Vysoké rozeklané zuby. Při pohledu na ně se vám bude tajit dech.
Dáte si na Ulmer Hutte gurmánskou delikatesu nebo ne?
A jak se jede sjezd údolím pod Vallugou? Je Sankt Anton lahůdka Alp nebo historický náfuka?
Stojí za to jet v průměru 700 km z Prahy nebo Brna a skoro 900 km z Ostravy pro lyžařský zážitek do Sankt Antonu?
Pro všechny požitkáře chystám třetí díl.
Podpoříte mě?
Líbí se vám můj článek? Podpořte mě prosím na facebooku a dejte o webu Dobrodružná podnikatelka vědět svým přátelům sdílením za pomocí tlačítka pod článkem.
Budu ráda, když budu mít pro koho psát. Děkuji vám za to!